Veronika Zbořilová trénuje ženy, které se celý život bály činek. Ne proto, že by nechtěly být silné — ale proto, že se bály, co z nich silový trénink udělá. Požádali jsme ji o upřímný rozhovor bez příkras: o mýtech, strachu, hormonech a o tom, proč pocit síly změní víc než jen tělo.
Mýtus číslo jedna: „Začnu cvičit s činkami a za měsíc budu vypadat jako kulturistka.“ Jak to tedy doopravdy funguje — může se žena silovým tréninkem přes noc předělat na mužskou postavu?
Tohle je asi nejčastější obava, kterou od žen slyším — ale realita je úplně jiná. Vybudovat výrazné množství svalů je dlouhodobý proces na roky konzistentního tréninku, stravy a regenerace. Ženské tělo navíc funguje hormonálně úplně jinak než mužské, takže žena opravdu nezačne po pár týdnech vypadat „jako chlap“. Ve většině případů silový trénink naopak ženám vytvoří pevnější, zdravější a více ženskou postavu. Zpevní nohy, zadek i záda, zlepší držení těla a velmi často i sebevědomí.
Čím to je, že tenhle mýtus je tak houževnatý? Kde ty obavy u žen vznikají — ve fitku, na sociálních sítích, nebo někde úplně jinde?
Myslím, že hodně vznikl z neznalosti a z extrémních obrázků, které ženy vídaly v médiích. Často si představí vrcholové kulturistky, ale už nevidí, kolik let tvrdé práce a disciplíny za tím stojí. Další věc je, že mnoho žen bylo roky vedeno k tomu, aby byly hlavně „hubené“, ne silné. Přitom síla a ženskost se vůbec nevylučují. Naopak — vidím u klientek, že když začnou cvičit silově, začnou se ve svém těle cítit mnohem lépe než při nekonečném hladovění a kardiu.
Co se v ženském těle při silovém tréninku skutečně děje? Kdybyste to měla vysvětlit kamarádce u kávy, jak byste to popsala?
Řekla bych jí, že tělo začne být silnější, pevnější a odolnější. Silový trénink pomáhá budovat svalovou hmotu, která je důležitá nejen kvůli vzhledu, ale hlavně pro zdraví — podporuje metabolismus, držení těla, zdraví kostí i kloubů. Hodně žen překvapí, že najednou mají víc energie, méně bolestí zad a cítí se lépe psychicky. Nejde jen o „spalování kalorií“. Je to investice do těla, které bude fungovat dobře i za dvacet nebo třicet let.
Vy sama jste silový trénink nezačala hned od začátku, že? Co vás k činkám přivedlo — a bylo i u vás chvíle, kdy jste váhala?
Na začátku jsem také neměla všechny informace a určitě jsem si nebyla ve všem jistá. Postupně jsem ale zjistila, že silový trénink není jen o vzhledu, ale hlavně o tom, jak se člověk cítí. Přivedl mě k větší disciplíně a psychické odolnosti. Naučil mě taky jinak přistupovat k sobě samé. Byly chvíle, kdy jsem pochybovala, jestli na to mám, nebo jestli dělám věci správně — ale právě ten proces mě strašně posunul. Dnes vím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem pro sebe udělala.
Představme si ženu, která se poprvé postaví před stojan s činkami. Co ji tam nejčastěji zastaví — a co byste jí v tu chvíli řekla?
Nejčastěji strach — že bude vypadat hloupě, že něco pokazí nebo že do fitka „nepatří“. Přitom úplně každý někdy začínal. Řekla bych jí, že nemusí být dokonalá a že první krok je vždycky ten nejtěžší. Nikdo po ní nechce perfektní výkon. Důležité je začít. A často právě ženy, které měly největší strach, nakonec zjistí, že je trénink začne strašně bavit a dá jim mnohem víc, než čekaly.
Musí žena nutně do posilovny, nebo jde silový trénink rozběhnout i doma s minimálním vybavením?
Určitě nemusí hned do posilovny. Začít jde i doma s vlastní vahou nebo třeba s jednou gumou či jednoručkami. Pro začátek je nejdůležitější naučit se základní pohyby a vytvořit si pravidelnost. Hodně žen čeká na „ideální moment“ — ale ten většinou nikdy nepřijde. I dvacet nebo třicet minut párkrát týdně může být obrovský začátek.
Hodně žen ve věku 35, 40, 45+ říká: „Na to jsem už stará, moje tělo to nezvládne.“ Co na to říkáte?
Právě v tomhle věku je silový trénink možná ještě důležitější než ve dvaceti. Ženy často přijdou unavené, bez energie, s bolestmi zad nebo s pocitem, že se ve svém těle necítí dobře. A po pár měsících pravidelného cvičení vidí obrovské změny — nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Mám klientky, které začaly po čtyřicítce nebo i později, a často říkají, že litují jen jedné věci: že nezačaly dřív.
Kdybyste měla dát čtenářkám jediný důvod, proč vzít činky do ruky ještě tento týden — ne kvůli postavě, ale kvůli sobě — jaký by to byl?
Protože pocit síly změní mnohem víc než jen tělo. Žena najednou zjistí, že dokáže víc, než si myslela — fyzicky i psychicky. Silový trénink učí disciplíně, trpělivosti a sebevědomí. Často pomůže najít úplně nový vztah sama k sobě. A to je podle mě mnohem cennější než číslo na váze.
Nejčastější otázky o silovém tréninku pro ženy
Jak často by žena měla cvičit silový trénink?
Pro začátečnice stačí 2–3 tréninky týdně s dostatečnou regenerací mezi nimi. Důležitější než frekvence je pravidelnost — lépe tři kratší tréninky každý týden než pět najednou a pak pauza.
Potřebuje žena k silovému tréninku protein nebo suplementy?
Ne nutně. Při běžném jídelníčku s dostatkem bílkovin (vejce, luštěniny, maso, mléčné výrobky) suplementy nejsou podmínkou. Doplňky stravy mohou pomoci, ale nikdy nenahradí dobrý tréninkový plán a spánek.
Co je lepší pro ženy — kardio nebo silový trénink?
Ideálně kombinace obojího, ale pokud máte čas jen na jedno, silový trénink pro ženy přináší dlouhodobě více benefitů — lepší metabolismus, pevnější postavu, zdravější kosti a psychickou odolnost.
Veronika Zbořilová je osobní trenérka specializující se na silový trénink žen. Více o ní najdete na veronikazborilova.cz.
Autor článku
Michal ŠárkaZakladatel a šéfredaktor Alternativa+. Lezec, trekař, bikepacker a stavitel vestaveb v jednom. Lezu skalní cesty i feraty, na horském kole zdolávám singltreky i bikepacking trasy. Vícedenní treky mám za sebou v Norsku, Makedonii, na Tenerife, přechod Madeiry a v Peru na Inca Trail. Přespávám v přírodě, kdykoli to jde a vestavbu do osobního auta jsem postavil vlastníma rukama. Výpravy dokumentuji na @cestujemepohorach. Píšu výhradně o tom, co sám dělám a zažívám.
1 komentář
Pingback: Zone 2 trénink pro začátečníky: jak začít | Alternativa+